Jak poznat meteorit?

Našli jste meteorit? Pravděpodobně ne...


V některých případech se meteority liší od pozemských kamenů na první pohled, ale u mnoho z nich to není tak jednoduché. 

Nejpřesvědčivější je analýza, která by prokázala přesné složení, kdy meteority obsahují v minimálním složení více vzácných prvků a ve větším množství železo-niklovou slitinu. 

 Pozemské horniny se dají odlišit pomoci následujících postupů.


NABÍZÍME ANALÝZU VAŠICH NÁLEZŮ POMOCI PŘESNÉHO SPEKTROMETRICKÉHO MĚŘENÍ


Dopady meteoritů jsou často provázeny výraznými zvukovými i akustickými jevy, proto pokud se odehrávají v obydlených oblastech, často jsou pozorovány mnoha svědky.

Lokalita - většina míst pádů meteoritů v novodobé historii je zmapována. Po nějaké době a průzkumu vypočítané dopadové plochy vědci z Astronomického ústavu tyto velmi přesné výpočty sdílejí s veřejností. Proto pokud je Váš nález mimo lokality dřívějších pádů, je šance na nález minimální. Neříkáme ale , že je to nemožné. 

Seznam českých meteoritů zde. 

Hustota - meteority mají větší hustotu (hmotnost) než pozemské horniny. Ty mají u rozšířených hornin hustotu nepřekračující 3000 kg/m3 (např. žula, pískovec). Meteority začínají na 3400 kg/m3 (kamenný typ meteoritu) až po 8000 kg/m3 (železné meteority). Návodů na změření hustoty je na internetu mnoho. Je to spolehlivý a nedestrukční způsob jak vyloučit spoustu pozemských nálezů.  


Téměř všechny meteority obsahují železo v kovové formě a jsou tudíž magnetické. 

Až na absolutní výjimky meteority nemají tvar oblázků a nemají žádné dutinky způsobené např. magmatickou činností. Meteority neobsahují světlý křemen ani kalcit, což jsou velmi časté minerály pozemských kamenů.

Při čerstvém pádu mají téměř všechny meteority černou natavenou kůru, málokdy silnější než 1-2 mm. Meteorit vypadá, jakoby ho ošlehly plameny, což je způsobené obrovskou vstupní rychlostí do atmosféry, kdy se těleso prudce zahřeje. Tato kůra časem zmizí vlivem podmínek na naší planetě.


Kamenné meteority (Chondrity) obsahují tzv. chondry - malé kuličkové útvary, vzniklé nahromaděním mlhoviny a kosmického sedimentu. Ty můžou být sotva viditelné, velikosti od zlomku mm, až po velikost několik mm.

detail tzv. Chonder
detail tzv. Chonder

Průlet atmosférou a množství odpařené hmoty způsobí vyhlazení jeho stran, proto většina vesmírných kamenů nemá ostré hrany, pokud tedy nejde o fragment. 

Vnitřek meteoritu je vždy světlejší oproti natavené kůrce. 

Oproti pozemským nálezům domnělých železných meteoritů rozhodne přítomnost Niklu. Na železných meteoritech se na leštěné ploše po naleptání zředěnou kyselinou dusičnou ukáží tzv. "Widmanstättenovy obrazce", což způsobuje právě unikátní železo-niklová slitina a její struktura. Spolehlivý poznávací znak mimozemského železa. Pro zajímavost video s tímto pokusem. Na druhou stranu jsou známy meteority, které tyto obrazce nemají (Ataxity).


Meteority se cíleně hledají a sbírají na místech, kde jsou dobře odlišitelné od místního prostředí, např. Antarktida, nebo pouště a z těchto oblastí pochází většina kusů, ze všech světových sbírek. 

Najít meteorit, ještě k tomu v ČR, je asi stejná šance, jako vyhrát první cenu ve Sportce. Není to ovšem nemožné, máme v ČR lokality, kde meteority jsou a čekají na objevení buď námi, nebo budoucí generací. 

Jednodušší ovšem dnes je, meteorit si koupit, spousta z nich je dostupných za solidní ceny a tak svůj kousek vesmíru, může mít každý.



Pozorování bolidů a hledání meteoritů

V oblasti pádu meteoritů jsou čeští vědci špičkou ve svém oboru. Připsali si na své konto dokonce světové prvenství - první meteorit s rodokmenem.. Astronomům z Ondřejova se totiž 7. dubna 1959 podařilo vyfotografovat let a spočítat dráhu bolidu, jehož úlomky byly pak nalezeny u Příbrami. Zároveň vypočítali i dráhu původního tělesa ve sluneční soustavě a poprvé na světě se jim tak podařilo prokázat, že pochází z hlavního pásu planetek mezi drahami Marsu a Jupitera.

Ondřejovský tým vědců , pod vedením Dr. Ceplechy, kterého proslavila také jeho metodika propočítání dráhy tělesa, budovali síť pro fotografování bolidů od začátku 50. let. Příbramský úspěch podnítil další rozšiřování této národní sítě a k projektu se pak přidávaly další státy. 

Dnešní Evropská bolidová síť, vybavená kamerami typu "rybí oko", rotujícími sektory a zčásti i spektrografy, je nejdéle fungující bolidovou síť na světě, a vyniká úrovní zpracování dat i archivováním snímků. Soustavné sledování bolidů umožnilo zásadním způsobem zlepšit znalosti o průletu zemskou atmosférou, mechanismu rozpadu, jejich záření a podobně.