Co je to meteorit?


Je to vesmírné těleso, které alespoň částečně přežije průlet zemskou atmosférou a dopadne na zemský povrch.

Naše planeta se neustále střetává s tunami kosmického materiálu, které jako meteory vidíme na noční obloze, lidově řečeno jako "padající hvězdy".

Drtivá většina těles se v atmosféře odpaří. Pak jsou tu ale větší a těžší kousky.

Než dopadne


Vesmírná tělesa vstupují do naší atmosféry obrovskou rychlostí (11-72 km/s! ).

V okamžiku, kdy začne těleso vlivem tření o naší atmosféru zářit, mluvíme o meteoru.  Pokud je meteor jasnější než

Venuše,  mluvíme o bolidu. V některých případech, kdy je těleso větší, může jeho jas krátce osvítit oblohu jako ve dne.

Aby něco dopadlo, musí mít původní těleso správné parametry jako velikost, složení, úhel pod kterým do atmosféry vstupuje, jeho rychlost atd.

Často končí výbuchem a rozdělením tělesa na mnoho částí. Z tělesa se průletem atmosférou odpaří i 90 % původní hmoty! 

Pokud na zemský povrch dopadnou zbytky takového tělesa, až poté mluvíme o meteoritu. 

Meteority jsou jediná kosmická tělesa, pokud nepočítáme ty, které mohou z vesmíru dovést různé sondy, nebo dokonce lidská posádka, které můžeme podrobit zkoumání.

Je to vzácná hmota, která přináší spoustu informací o naší sluneční soustavě, nebo o složení a vzniku různých vesmírných těles (planety, asteroidy).

Meteority dostávají jméno podle nejbližšího obydleného místa (města, vesnice, místní název).

Pokud byl dopad meteoritu sledován a kámen (kameny) byl bezprostředně nalezen, jedná se o pád meteoritu.

Pokud byl meteorit nalezen a není přiřazen ke konkrétnímu pádu, je to nález meteoritu.



Ve světové databázi meteoritů je momentálně přes 74000 zapsaných meteoritů, od každého názvu může být jeden, nebo i stovky až tisíce nalezených kusů.

Každý pád meteoritu je doprovázen světelnými a zvukovými jevy a vždy upoutá pozornost náhodných svědků (např. v noci dojde ke krátkému ozáření krajiny jako ve dne, budovy vrhají stíny). 

Pokud se takové úkazy stanou nad obydlenými oblastmi, jsou často viditelné na velkou vzdálenost. Zářit totiž začínají ve velké výšce (i nad 100 Km) a dle trajektorie a délky záření mohou uletět za pár vteřin viditelnosti i stovky kilometrů.

Také rozsah barev, kterými může bolid svítit je velmi rozličný - od bílé, žluté, oranžové, červené, namodralé až po převládající zelenou. Typický je dlouhý světelný ocas (v noci) a nápadně dlouhá, prachová stopa (ve dne), která může na obloze vydržet i několik hodin.

Denní bolidy (mezi nejznámější u nás např. meteorit Morávka). 

Zvukové projevy

Akustický jev přijde vždy s určitým časovým zpožděním, může to být i několik minut od záření bolidu (záleží na vzdálenosti pozorovatele). Škála zvuků je stejně jako u světelných jevů velmi rozmanitá.

Většinou je první velmi hlasitá detonace, bývají popisovány zvuky, které zní jako úder hromu, rána z děla, praskání a mnoho dalších. Poté u hromadných pádů sekundární dělení kusů a další rány.

Při výbuchu velkých těles přichází i tlaková vlna, která může poškodit např. skleněné tabule v oknech a může tak dojít ke zranění - např. Čeljabinsk (viz. video). K výbuchu tělesa a jeho rozdělení dochází zpravidla ke konci jeho světelné dráhy.

Dopadová rychlost většiny meteoritů se rovná pouze rychlosti zemské přitažlivosti, velká kosmická rychlost je vlivem tření eliminována. I přesto svědci v místech dopadů opakovaně hlásili jakýsi svist a poté tupé rány.


(Zatím) Největší těleso v tomto století, které se střetlo se Zemí.

Čeljabinský meteor byl velmi jasný meteor, neboli bolid, který ráno 15. února 2013 zazářil nad ruským Čeljabinskem. 

Těleso, které bolid způsobilo, v atmosféře vybuchlo. Výbuch způsobil na zemi značné škody. Později byly nalezeny na zem dopadlé meteority, největší měl hmotnost přes 570 kg.

Nad jižním Uralem vstoupil do zemské atmosféry meteoroid odhadovanou rychlostí 54 000 km/h, tedy zhruba 44krát rychleji než zvuk. Byl pozorován jako výrazný bolid a rozpadl se v 9:20:26 místního času (v 4:20:26 SEČ) nad Čeljabinskem. 

Jeho rozměry při vstupu do atmosféry byly odhadnuty na 20-25 metrů a přibližná hmotnost 7 000 až 10 000 tun. Ve výšce 45 až 30 km nad zemí těleso explodovalo silou odpovídající 30 až 500 kilotun TNT.  

Tlaková vlna vyrazila okna tisíců budov do vzdálenosti až 100 km a přes tisíc lidí utrpělo zranění nejčastěji od padajících skleněných střepů.

Sleduj video

  .

                             .

Z historie...

Meteority dopadaly na naší planetu od nepaměti. Velmi starým, doloženým a pozorovaným pádem je např. pád velkého kamene u Ensisheimu ve Francii, 16. listopadu 1492 v 11:30 hodin (35 dnů po vstupu K. Kolumba na americkou půdu).

Pád tohoto kamene o váze 127 Kg byl pokládán za boží zázrak a kámen byl značně obdivován. Tento pád je zaznamenán na soudobé rytině (viz. obrázek).

Mnoho pádů je popsáno v různých kronikách z různých zemí, nástroje z meteorického materiálu používali např. indiáni (hroty, šipky), Tutanchamon měl dýku z meteorického železa. Všeobecně vzato ovšem lidé, pokud měli možnost takovýto pád pozorovat, přisuzovali jej "vyšší moci, bohům" a podobně. 

První vědecký názor podložený mnoha výzkumy,  který původ meteoritů dával do dnes známých souvislostí se objevil až v roce 1794 (E. F. Chladni - Německý fyzik). 

Vedle souhlasu mnoha badatelů, jak to tak bývá, objevilo se mnoho nesouhlasných názorů, i tak ale získávaly jeho myšlenky všeobecné uznání a od této doby začíná soustavný výzkum meteoritů.


Největší meteorit světa



Nejtěžším nalezeným meteoritem na světě je meteorit Hoba, nalezen zcela náhodně při orbě v roce 1920 v Namibii, při objevení vážil asi 66 tun, vlivem chemických procesů a nájezdů nenechavců dnes váží asi 60 tun. Předpokládá se, že na planetu zemi dopadl asi před 80 000 lety. 

meteorit Hoba, Namibie
meteorit Hoba, Namibie